Citát dne

Slabosti velikánů uhodnou malí lidé, jako děti uhodnou slabosti učitelů.

Jean Paul

Základní škola, Praha 2, Vratislavova 13 tel: +420 222 523 392 mobil: +420 731 287 833 fax: +420 224 262 142 e-mail: info@vratislavova.cz webmaster: Václav Nádvorník grafika webu:Ivan Laštůvka

Práce žáků školy

Práce žáků školy

Olympiáda z ČJ

Datum: 18.01  Zadal: Autor příspěvku: Pavel Martinovský   Kategorie: Práce žáků školy   Vymaž   Oprav   Vytiskni

Slohový úkol OLMYPIÁDY Z ČJ
Zadání – libovolný slohový útvar, nadpis začíná slovy Za dveřmi je...

Kateřina Polenková, 8. třída
Za dveřmi je duch

Už to skřípe, už to buší.
Vím to, jde si pro mou duši.
Co to je? Jeho smích?
Raději se schovám v peřinách svých.
Mám strach a je mi zima,
usnout, to by bylo prima.
Já se bojím, někdo klepe,
skáče, skřípe a taky dupe.
Bojím se, protože za dveřmi je duch,
ale až slunko vysvitne, zbyde z něj jen vzduch.
Páni, tohle mi nikdo neuvěří,
že duch zpod mých dveří,
zapálil mi koberec.
Co si myslí?
Že budu uklízet ten binec?
To si teda věří,
duch zpod mých dveří,
že to po něm uklidím.
Za dveřmi je duch,
ale to už dávno vím,
a proto se ho už nebojím.
Musím říct, že je celkem milý,
je kulatý a celý bílý.
Už ho beru jako kamaráda
a mám ho celkem ráda!
Jo a ještě něco –
jmenuje se Albert.

Anežka Hochmanová, 8. třída
Za dveřmi je kocour

Když si jdu večer někdy pro pití, slyším zvláštní škrábání a bouchání na dveře. Vím jistě, že je to bubák, přestože mi maminka říkala, že bubáci nejsou. Jednou jsem se byl za ty dveře podívat a nikdo tam nebyl. Na zemi ležela jen mrtvá myš a zpod lavice bylo slyšet pomlaskávání. Tak jsem se lekl, až jsem vyskočil, zamknul dveře a utíkal pod peřinu.
Právě teď kráčím s koštětem k těm modrým, zlověstně vyzařujícím dveřím, za kterými se ten bubák ukrývá. Odemykám, vcházím do tmy (koštětem napřed), rozsvěcím, ale nic se neděje. Přede mnou leží znovu jen mrtvá myška. Podívám se tedy za roh. Vidím jen černý ocas s bílým konečkem. zatáhnu za něj a uvidím, co se stane.
Aha! To je jen Mourek od sousedů. Přišel si na mléko a chtěl se zahřát u krbu. Proto škrábal na dveře.
Hned jsem mu vynadal, že mě tak straší, nalil jsem mu mléko a šel spát.
Teď už mamince věřím a bubáků se nebojím.

Nikola Bílá, 8. třída
Za dveřmi je kočka

Máme doma kočičku, máme ji všichni moc rádi. Také si ji rozmazlujeme. Jmenuje se Modroočka, protože má modré oči. Jinak je bílá a huňatá.
Jednoho dne jsem si s ní chtěla hrát, ale nemohla jsem ji najít. Volala jsem na ni, ale marně, ona nikde. Šla jsem se podívat na zahradu, jestli tam někde neběhá s ostatními kočkami, ale ona stále nikde. V tu chvíli mě zamrazilo a měla jsem strach, že už ji nikdy nenajdu.
Už se začalo pomalu stmívat a vítr foukal velmi agresivně. Slzy mi začaly stékat po tváři, poněvadž mám Modroočku už odmalička a mám ji moc ráda. Šla jsem si lehnout, ale najednou slyším nějaké zvuky. Okamžitě vyskočím z postele a jdu se podívat. Ozývá se to za dveřmi. Jsem štěstím bez sebe, za dveřmi mňoukala Modroočka, protože si nemohla otevřít. Měla jsem nehoráznou radost. Vzala jsem si ji do náruče a podrbala ji na bříšku a ona začala spokojeně mňoukat. Hned jsem ji položila do jejího pelíšku a ona se tam uvelebila. Vzala jsem misku. nalila jsem jí čerstvé mléko. Uložila jsem svou milovanou kočičku a s úsměvem na tváři jsem si šla také lehnout. Už jsem usínala a přemýšlela o dnešním dobrodružství s kočkou. Jsem moc ráda, že vše dobře dopadlo.

Sabina Stanková, 8. třída
Za dveřmi je čas

„Milý Ježíšku! Moc bych si k Vánocům přála panenku s oblečením, která umí plakat a smát se.“
Ani nevím, jak tato má komnata věku skončila. všichni se procházíme jakoby v říši divů, kterou nás provází čas v hlavní roli.
Procházíme těmi komnatami celý život a ani si toho nevšímáme. Předtím, než se nám otevřou druhé dveře, a ještě dál, máme velké cíle, o kterých si s postupem komnat myslíme, že nejdou vyplnit.
V každé komnatě najdu vždy něco nového a místo překvapení, které která za dveřmi čekají, se bojím, co bude dál. Všichni přemýšlí nad tím, co bylo v komnatě číslo jedna a bojí se jít dál.
Už se těším, kdy budu moct uzavřít dveře od času, který teď prožívám, a vejdu do dalších dveří, kde na mě čeká spousta nových věcí a zážitků.
Vystuduji základní školu a půjdu na střední.
Stále však v duchu budu na startu jako každý.
Mám mnoho plánů a představ.
Chci je vyplnit a neztratit se.
Všechno, co doopravdy máme, jsou naše cíle v komnatách.
Od čísla k číslu pokračujeme dál s nadějí, že se naše sny stanou skutečností.
Potkáváme spoustu nových lidí.

Tereza Pospíšilová, 8. třída
Za dveřmi je duch
Každý den, když vejdu do svého pokoje, vždy se ozývá chraptivý hlásek, který mne žádá o pomoc. Po několika týdnech mne to přestalo bavit a jela jsem za babičkou na Moravu.
Na nádraží přesně o půl dvanácté na mě čekal u přepážky balíček s mým jménem. v balíčku byl dopis a v něm bylo napsáno:
„Ten, kdo čte tento dopis, se neprodleně vrátí zpět domů. Je to nutné a jde o život.“ Na konci dopisu stálo: „Tvůj drahý strýček Josef.“
Jméno mne zarazilo, můj strýc Josef už byl po smrti, a tak jsem si řekla, že to bude nějaký vtip.
Pět dní se vše odehrávalo, jak má být. Až na jednu věc. Šestý den po příjezdu jsem zaslechla chraptivý hlásek, avšak tentokrát mluvil o nějaké nešťastné události. Začala jsem se bát, a tak jsem si zabalila všechny věci a jela domů.
Na nádraží mi najednou zazvonil mobil. V mobilu mluvil nějaký mužský hlas, ale nerozuměla jsem mu, a tak jsem mobil zavěsila. Doma na mne čekalo překvapení. Mámu porazilo auto a v tu chvíli jsem si vzpomněla na hlásek hovořící o blízké smrti.
Chtěla jsem té záhadě přijít na kloub, a tak jsem vešla do mého strašidelného pokoje a zase uslyšela hlas. Mluvil čistěji a hlasitěji než dřív. Mluvil o tom, že mě varoval a nedá se najít cesta zpět. Podle toho hlasu neexistuje cesta zpět – jenže podle mě se jedná o vtip, který zašel až moc daleko.Bála jsem se vše někomu říci, bála jsem se smířit s faktem, že v mém pokoji straší.
Až jsem to nevydržela a zašla jsem si popovídat s taťkou, jestli mi něco netají. Z důvodu zmíněném výše v povídce nemá příběh konec.

Kateřina Barillová, 8. třída
Za dveřmi je zubní víla

Jmenuji se Anička a je mi 8 let. Dneska večer mi vypadl zub. Maminka mi řekla, ať si ho dám pod polštář a zubní víla si zub v noci odnese a dá mi za něj dáreček. Už se nemůžu dočkat. Ležím v postýlce a čekám na zubní vílu. Vůbec nemůžu usnout, a tak přemýšlím, odkud by mohla zubní víla přijít. Třeba přijde oknem, nebo se najednou vynoří z podlahy , ale asi přijde dveřmi.
Najednou slyším kroky před mým pokojem. Zavřu oči, doufám, že je to zubní víla, dělám, že spím. Najednou se pomalu otevírají dveře. Zubní víla jde pomalu k mojí postýlce. V duchu si říkám, že konečně zubní víla přišla. Nějaká ruka mi hrabe pod polštářem a hledá můj zoubek. Po chvíli ucítím vůni mé maminky. Otevřu oči a ona to je moje maminka! Ale co tady dělá?
Maminka si všimla, že mám otevřené oči a lekla se. Nevěděla, co má říct. Začala jsem brečet, že zubní víla neexistuje a že si to všechno vymyslela.
Maminka mi řekla, že je hlavní pomocnice zubní víly.

Michaela Ničová, 8. třída, žákyně s SPU
Za dveřmi je duch
Za dveřmi je velký tlustý duch. je velmi hodný, trošku zlý. Každý se ho bojí. Každé ráno se otevřou dveře, tam stojí ten velký tlustý duch. Má tam ještě kamarády. Dva. Stojí tam nevinní a smutní. Prý hledají zábavu. Já si neustále myslím, že je to zlý sen. Já tam stojím a mlčím, ale ten hlavní duch na mne zírá a mluví, ať je vezmu dovnitř. Já jim řeknu, že zůstávají za dveřmi. Že patří za dveře. Jsou sice milí, ale duch domů nepatří. Duch mi říká, že duchové jsou naši přátelé. Že je pustit musím, ale já jim na to nenaletím. Já jim říkám, že jsou duchové za dveřmi. Je to jako noční můra,za dveřmi je duch. Je to jako sen.

Filip Havel, 8. třída, žák s SPU
Za dveřmi je zloděj

Jsem doma sám. Rodiče odjeli za babičkou a dědečkem. Mně je pouhých deset let, a tak tu noc ležím v posteli a najednou zvonek, zvonilo to celkem dlouho, a tak jsem se probudil a šel jsem se podívat, kdo to je! V kukátku byla tma. Na chodbě se nesvítilo, a tak jsem si šel lehnout, a zase někdo zvonil. Dostal jsem strach. Byla tma a já byl sám doma. Šel jsem se tedy podívat do kukátka a stále tma. A najednou někdo klepe na dveře.
Zeptal jsem se: „Kdo je tam?“
Stále se nikdo neozýval. Asi pět minut jsem stál u dveří a poslouchal a najednou se ozvalo: „Já vím, že jsi doma úplně sám!“
Celý jsem se klepal strachy. Dokonce jsem se počůral! Chtěl jsem zavolat mamince a tatínkovi, ale neměl jsem kredit. A v tu chvíli se mi dobýval zloděj do našeho bytu. Napadlo mě, že zavolám policii, a tak jsem vzal telefon a volal jsem. Řekl jsem jim bydliště a chtěli po mně, jak vypadá, ale to jsem nevěděl, protože když jsem se koukl do kukátka, tak tam byla tma. Takže jsem to nevěděl. Ale i přesto, že jsem nevěděl, jak vypadá a co má na sobě, řekli mi, že přijedou.
Zatím, co jeli, šel jsem ke dveřím a lehce jsem řval,že zavolám policii. Byl jsem opravdu v šoku, jen jsem čekal na policii a modlil se, ať se do bytu nedostane.
Během pěti minut jsem slyšel houkačky, takže se mi docela ulevilo, ale zloděj v rychlosti vykopl dveře a chtěl vzít co nejrychleji něco cenného, ale nepovedlo se, protože jsem vzal dřevěnou židli a hodil jsem mu ji po palici. A v tu chvíli přijela policie, zatkla ho a odvezli ho na policejní stanici.
Dveře sice rozbité, ale jsem v pořádku hlavně já. A zloděj skončil na 10 let ve vězení.

Martin Bednář, 8. třída, žák s SPU
Za dveřmi je kominík

Za dveřmi je velký a tlustý zarostlý chlap a zvoní na mě, že je kominík, že jde zkontrolovat komín a já mu říkám, že nechci, vyčistit komín. Tak jsem ho odmítl a on odešel. Kouknul jsem se ven a on na mě vybafnul a já jsem se lekl. Šel do mého domu a začal tam šramotit a vyhazoval mi všechny věci. A on mi říkal, že hledá diamanty. Ale já mu říkám, že žádné diamanty nemám, a tak se se mnou začal prát. A pořád mi říká, kde mám ty diamanty. Já mu říkám, že nevím. Tak jsem ho odhodil na skříň v rohu. Tekla mu krev, tak jsem honem vyndal lékárničku a ošetřil jsem ho. pak jsem zavolal policii a řekl jsem jim, kde bydlím, a oni přijeli do 5 minut a odvedli ho. a seržant říká, že tohoto kominíka – zlodějíčka hledáme.









Počet příspěvků: