Citát dne

Dobré matky střílejí své manžely lukem a šípy - aby nebudily děti.

Peter Ustinov

Základní škola, Praha 2, Vratislavova 13 tel: +420 222 523 392 mobil: +420 731 287 833 fax: +420 224 262 142 e-mail: info@vratislavova.cz webmaster: Václav Nádvorník grafika webu:Ivan Laštůvka

Práce žáků školy

Práce žáků školy

Rodiče jdou svým dětem příkladem

Datum: 22.10  Zadal: Autor příspěvku: Pavel Martinovský   Kategorie: Práce žáků školy   Vymaž   Oprav   Vytiskni

Na hodině slohu a komunikace jsme pracovali s textem v učebnici (SPN 9) – úvahou na straně 159. Opilý muž, kterého manželka a syn vedou domů, vyvolal podnět pro velkou diskuzi. Deváťáci dostali slohový úkol – napsat úvahu na téma: Mají jít rodičem příkladem? (jak se mj. píše v Zákoně o rodině).

Rodiče přáteli

Když jsem začala přemýšlet o čem napíšu, jedny z mých prvních myšlenek byly o špatných příkladech rodičovství. Jak jsem tak přemýšlela, napadlo mě, že nemusím psát jen o opilých, nevěrných a jinak špatných rodičích, ale že mohu napsat třeba o takových rodičích, jako jsou ti moji.
Myslím si, že moji rodiče mi jdou v mnoha věcech příkladem. Například od svých rodičů vím, že konflikty a jiné nepříjemnosti se dají vyřešit v klidu a bez hádek. Vím také, že když něco slíbím, měla bych se pokusit to splnit, pokud chci něčeho dosáhnout, musím pro to hlavně já něco udělat a nevzdávat to v půli cesty. Vím, že se mi snaží ve všem pomáhat, a zároveň mě vedou k samostatnosti. Vím, že si s nimi můžu o všem popovídat, a nemusím se bát jejich reakce. Vím, že se na mé rodiče můžu spolehnout, a snažím se, aby se i oni mohli spolehnout na mě.
Mám svoje rodiče ráda ze spousty důvodů, ale ten nejdůležitější je, že milují oni mě. Vážím si svých rodičů za to, že jsou mými přáteli, za jejich lásku, a za to, že mi jsou dobrým příkladem.
Až budu já jednou rodičem, chtěla bych, aby i mé děti měly se mnou pocit bezpečí, abych byla jejich přítelem, a abych je navedla na správnou cestou do života.
Když nad tím tak uvažuji, mám velké štěstí, že jsem se narodila právě svým rodičům.
Anežka H.


Měli by jít rodiče svým dětem příkladem?

Tak ano, měli, ale řekněte mi, kdo to dnes dodržuje?
Když si to tak vezmu, tak vlastně dospělí dělají věci, které dělat mohou a nikomu to nepřipadá divné, ale my děti je dělat nemůžeme. Potom ale nejde aby rodiče šli dětem příkladem. Dospělí nemusí pít, kouřit a tak dále, ale třeba stačí jen být déle vzhůru a dítě bude chtít být také déle vzhůru. Je to takový začarovaný kruh. Aby šli rodiče svým dětem příkladem, museli by se chovat podle nějakého opravdu přísného řádu, ale co by to potom bylo za život?! Bylo by to takové vězení vaší mysli. Vaše mysl by nemohla mít pořádný rozhled. Začnete myslet nad něčím, jdete to udělat a co udělá dítě?! Chce to udělat také. Lidská mysl neustále nad něčím přemýšlí a jakmile začne přemýšlet i dítě, musíte být pozorní, jinak se vám dítě vymkne z rukou.
Člověk vymýšlel, vymýšlí a bude vymýšlet pořád něco a tím pádem se pokrok nezastaví. Takže z toho vyplývá že díky tomu, že rodiče nedávají příklad svým dětem , tak se rozvíjí technologie?! Ne, takhle přesně ne. Já si prostě jenom myslím, že pokud je dítě takzvaně ,, zkažené‘‘ nebo ,, hajzlík‘‘, tak to nesouvisí s příkladem rodičů, ale s nesprávnou výchovou. Pokud rodič nežije přesně podle řádu, jakože to je většina, tak by se měl aspoň snažit si to svoje dítě pořádně vychovat. Samozřejmě jsou i případy, kdy za to nemůže výchova, ale prostě samo dítě. Vidí příklady chování jinde a chce je taky zkusit. Tyto příklady však nemusí vidět doma, ale kdekoli na ulici.
Takže bychom se měli spíše ptát: ,,Mělo by jít okolí dětem příkladem?‘‘
Kateřina P.


Rodiče jdou svým dětem příkladem

Sedím zrovna n Vyšehradě, když přemýšlím nad otázkou v textu. Kolem je naprostý klid, listí se ani nehne a lavičky, jindy plné, jsou dnes prázdné.
Chlapec, tedy autor úvahy, svou otázku již položil, tak se nyní mohu zeptat já: „Existuje vůbec odpověď?“
Jedná se o koloběh. Dejme tomu, že opilému muži šel kdysi příkladem jeho opilý otec. měl tedy nějakou šanci dozvědět se, že to, co právě dělá, je špatné? A co je vlastně dobré? Lépe řečeno – jaký rodičovský příklad je ten správný?
Už zasvítily pouliční lampy a starší plešatý pán se na fousatém kole nejspíš veze domů.
Mnoho dívek a možná i většina chlapců si říkají, že by chtěli být do budoucna dobrými rodiči. Ba dokonce těmi nejlepšími. Ale jak na to? Nu, možná by se přijatelná odpověď našla. Jsem toho názoru, že když se dítě narodí těm správným rodičům, najednou jako by se jim změnil celý jejich svět. Najednou nejsme my dva, ale my tři – rodina. Když rodiče své děti bezvýhradně milují, věnují jim svou pozornost, čas, povídají si u stolu a sdělují si různé zážitky, které se v určitý den staly. Žijí v poměru slučovacím, ale aby se však toto všechno, co zní jako pohádka naplnilo, je důležité, aby na rodičovství byli vždy dva lidé.
když se totiž umí domluvit a navzájem si pomáhat, tak upadá velké procento toho, že by někdy dítě bylo špatně vychováno, a také, že by rodiče byli špatným příkladem. Myslím, že jeden z nejkrásnějších momentů rodičů je, když slyší své pubertální dítě říct: „Tati, chtěl bych být jednou takovým tátou, jako jsi ty,“ nebo „mami, jsi nejlepší mámou na světě, víš to?“
Jestliže rodiče dají svým dětem lásku oba dva, děti jim to stokrát vrátí! Budou je mít také moc rády, ale co víc, budou je mít v úctě, a tak trochu budou respektovat i jejich požadavky a pravidla.
Příběh v učebnici je bohužel smutný, protože chlapec se za svého rodiče určitě stydí a určitě si také říká, že se tak nikdy chovat nebude. Jenže co na to jeho podvědomí?
No, o tom snad někdy příště.
Sabina S.

Počet příspěvků: