Citát dne

Vychovávat dítě znamená vychovávat sebe.

Neznámý autor

Základní škola, Praha 2, Vratislavova 13 tel: +420 222 523 392 mobil: +420 731 287 833 fax: +420 224 262 142 e-mail: info@vratislavova.cz webmaster: Václav Nádvorník grafika webu:Ivan Laštůvka

Práce žáků školy

Práce žáků školy

Slohové úkoly líčení

Datum: 01.12  Zadal: Autor příspěvku: Mgr. Pavel Martinovský   Kategorie: Práce žáků školy   Vymaž   Oprav   Vytiskni

Cesta
slohová práce v listopadu 2011 - líčení

Moje cesta
Kráčíme temnou ulicí - jen já a můj pes. Je sobotní večer a většina lidí už pobývá v bezpečí svých domovů.
Již nám jde naproti - ta neuvěřitelná slepota, která padla na všechny domy v okolí. Před námi ustupuje bílý povlak mlhy, jako když se voda nalije na mastnou pánev. Dá se zaznamenat mírný pohyb - pohyb, který způsobí vítr, když zafouká a rozezpívá všechny stromy, roztančí stébla trávy a roztleská kapky deště dopadající na zem.
Ovšem, ten uklidňující pocit mi nezabrání se ptát, zda jsem v bezpečí. Vždyť všechny ty nebezpečné stíny, co jdou za námi, nám mohou ublížit. Mou záchranou je to, že jsem už u dveří našeho malého domku, kde už na mne čekají moji nejbližší.
Anežka Hochmanová

Polovina podzimu.
Celé mi to připomíná dva dny starou ovocnou bombu. Je to vlastně směs různého ovoce zalitého ovocným jogurtem.
Zrovna kráčím po cestě, která nevede odnikud nikam. Všude okolo mé cesty jsou stromy - uschlá jablka, jež ztratila svou krásu a barvy. Po zemi se válejí hnědé listy a nikde okolo nic není, jen velmi hustý jogurt, který odráží světlo z žárovek v ledničce.
Všude je totiž hustá mlha, kterou proráží paprsky světelného reflektoru svítícího na rotundu svatého Martina.
Začíná se stmívat, jakoby se pomalu zavíraly dveře od ledničky, ale z ovocné bomby nic neubylo. Také z mlhy nic neubylo. Večer v ledničce je tedy chladný a vlhký. Podobný jako ten na Vyšehradě, plný husté mlhy a zvláštních pocitů.
Jediné, co drží mou mysl v realitě, jsou pouliční lampy svítící ohnivě oranžovou barvou, též rozpitou v mlze.
Tak tedy vlhká a chladná noc v ledničce - ta pravá k natáčení hororů.
Sabina Stanková

Moje cesta
Když ráno vstanu, učešu se a obléknu. Vyrazím do školy.
Ráno je pořádná zima a mně umrzají prsty na rukou. Všechno je takové ještě ospalé, i Nika. Celý park ještě svírá tma a jediné, co slyším, je můj dech. Když procházím alejí stromů, které mají holé větve, jejich stíny mi připomínají temné postavy. Cítím se sama.
Ale pak na mě ospale promluví Nika a já vím, že sama nejsem.
Kateřina Polenková

Počet příspěvků: